www.armyrun.cz
ARMY RUN
závod co má koule

Ahoj kamarádi


V sobotu (30.9.2017) se v Praze konal extrémní překážkový závod Army run. Mohli jste si vybrat ze dvou obtížností. Lehčí varianta CAPTAIN (5+km a 20+ překážek), nebo střední obtížnost MAJOR (10+km a 40+ překážek). Náš tým Predator Workout Kladno si samozřejmě vybral tu těžší obtížnost.

Den před závodem


jsem marně hledal nějaký reverz, abych nemusel hned na začátku dělat případný trest, nicméně reverz na Army run není potřeba. Z čeho jsem měl trošku obavy, bylo parkování svého benzínového kočáru, protože Praha všude ráda dává modré zóny. Naštěstí jsem přijel na závod v čas a zaparkovat se dalo skoro u závodu a za 20kč na den se to opravdu vyplatilo.

Registrace proběhla bez problémů.


Samotný obsah startovního balíčku nějak nepřekvapil. Vlastně trošku i jo. Na obálce s čipem, pásky a startovním číslem, byl napsán manuál, kam co se dává. Za to musím dát pořadatelům palec na horu, akorát tam zapomněli napsat, že druhý pásek s číslem se dává na tašku, který slouží k identifikaci v úschovně. Asi to všechny napadlo, ale mě nějak ne. Jsem zvyklý, že mi na batoh dávají identifikaci až v úschovně.
No pro příště si to budu pamatovat… Byl jsem opravdu jediný, kdo to nepochopil? :D…..

Na závod mě jela podporovat rodina, včetně mého dítěte Ellen (pes). Bohužel jsem nějak nedomyslel, že se jedná o vojenský závod, kde se bude střílet. Došlo mi to až po prvním startu elitní vlny, kdy párkrát vystřelili do vzduchu. No asi si to umíte představit, co to čtyřnohé stvoření začalo dělat. Nezbylo mi nic jiného, než rodinku vyslat směrem od místa dění.
Na samotný závod jsem se těšil a byl jsem hrozně zvědavý, co si na nás Army připravil. Startoval jsem ve druhé vlně a hned v první linii. Náš nejlepší závodník Vojta chtěl samozřejmě na bednu, můj cíl bylo si závod užít.

Po hození dýmovnice na zem a vystřelení z pistole, jsme všichni vystartovali s takovou rychlostí jako by pistol měli namířenou na nás a ne k obloze. První překážky se mi dařilo s lehkou grácií překonávat a pomalu jsem se dostával k těm nejrychlejším z vlny. Trochu mě zpomalilo nasazování zátěžového batohu, protože se mi zaseklo levé ucho a nešla mi prostrčit ruka. Na konec se mi to podařilo a já mohl šlápnout do pedálu. Běželi jsme hezky z kopce, kde jsem jako vždy trochu ztrácel, ale ztráta se mi dařila dohánět opět na kopcích. Pomalu jsem se dostával k nejrychlejším běžcům z vlny. Teda doku jsem se nedostal k překážce s prakem, kde se mi prostě nepovedlo trefit kuličkou terč a hold jsem musel dělat svých první 30 burpees. Naštěstí jsem nemusel dělat burpees s batohem, což by mohl být zajímavý nápad :), ale i tak mě prostě dost zbrzdili a i docela vyčerpali. Nezbývalo nic jiného, než se s tím poprat a zkusit dohnat ztracený čas. Z našeho týmu jsem byl třetí, ale stále jsem viděl zelené tričko, které znázorňovalo náš skupinový dres. Naštěstí pro mě mám v plnění překážek na vrh a pomalu jsem dobíhal celý svůj tým. Následovalo několik výšlapů do kopce a následně z kopce. S báglem na zádech nás nutili překonávat různé stěny, klády, lézt po provazovém žebříku, šplhat po laně, překonávat betonové bunkry a různé shody. Vše s báglem na zádech, až na jednu překážku. Moc jsem nepochopil možnost si zvolit, jestli chci ručkovat s báglem, nebo bez něj? Všude jinde možnost nebyla, ale zde jo? Za mě se vše mělo zdolávat s báglem, bez výjimek. Nedáš, bohužel musíš dělat trest. Někdo má silné ruce a někdo zas jinou část těla, někdo je šikovný na balanc, nebo na střelbu. Každý má nějakou Achillovu patu, ale taky na druhou stranu je v něčem lepší. Proto nemam na závodech rád nějaký volby. Prostě všichni stejně (krom zátěže pro holky).

Další trest angličáky,


následovaly po snaze vyšplhat po horolezeckém laně. Zde jsem to spíše vzdal z důvodu nejistoty síly v rukou a ze strachu pádu. Ruce už nebyly 100% a přeci jen 16kg na víc bylo znát. Smyčka na nohou se mi moc nedařila udělat, tak jsem se rozhodl pro anglány. Ano teď toho docela lituji, že jsem se tak rychle vzdal. Další překážky byly spíše přírodní, nebo betonový. Předposlední trest byl bohužel na hodu granátem. Jako moc to nechápu, ale hodil jsem a terč mi uhnul o půl metru do leva. Takže jsem to měl opět za třicet. A zde jsem už definitivně ztratil kontakt s Vojtou, který se samozřejmě trefil. Přeci jen, když už děláte po třetí 30 burpees už to nějakou minutku trvá.
Ale flintu do žita jsem ještě úplně nehodil a pokusil jsem se dát do běhu maximum. Překážky jsem v rychlosti prolítával, ale pak přišla opět ta moje Achillova pata. Ano překážka zaměřená na balanc, v tomto případě přejít kládu. Už když jsem se k ní blížil, věděl jsem, že to bude dalších 30… a taky že jo. V tu chvíli jsem už rezignoval a věděl jsem, že tohle už nemohu dohnat. Podle dobrovolníku jsem byl cca 2km od cíle a mělo být přede mnou už jen pár překážek.
Pořád jsem čekal, kde je ten slibovaný paintball. A ejhle najednou mi dobrovolník hází masku a řve běž. V pulce cesty, kudy se mělo běžet, byli již dva závodníci. Jelikož jsem celkem vyčuraný hoch, rychle jsem je doběhl tak, aby bylo na mě těžké skrz ně zamířit. Následně na to jsem je předběhl stranou tak, aby bylo těžké mě sejmout. Výsledek jen dvě rány. Jedna teda z blízkosti přímo do bradavky a druhá do stehna. Uznávám, trošku to bolelo. Následovalo plazení a hurá na poslední překážky. Čekalo mě už jen pár finálních překážek: monkey bar, kádě s vodou, příkopy a shyby. Největší problém pro mě byly určitě kádě plné vody. Nebylo to pravé ořechové a necítil jsem se pod tíhou vody, která mě dokonale odtékala dobře. Věřím, že člověk větší rozměru měl s touto překážkou velké problémy. Ale obrovský palec za kreativitu.

Jako každý závod hodnotím v několika bodech.

Hodnocení probíhá na škále od 1 do 5 (5 = nejlepší)

1)

Organizace závodu: (3) :

Závod byl dobře zvládnut.
2)

Zázemí: (2)

:Pro samotné diváky, nebylo na co se dívat. Závodníci zmizeli ihned v lese a až pár
                           finálních překážek skoro nic neviděli. Žádné mimo závodní překážky, či soutěže.
3)

Označení závodu: (4)

:Trasa byla dobře značená a nebyl problém s rychlejším během až na
                                               výjimky.
4)

Obtížnost závodu: (3)

:Závod odpovídal zadání, tedy středný obtížnost. Málo nových překážek.
                                               Spíše zažitá klasika. Jediné plus co trošku ztížilo závod, byl právě
                                               batoh.
5)

Pocit ze závodu: (3)

:Závod doporučuji a určitě si dalšího army runu zúčastním