www.spartan-race.cz

1)

Organizace závodu: (3) :

Závod byl dobře zvládnut.
2)

Zázemí: (4)

:Diváci měli plno překážek u kterých mohli závodníky povzbuzovat.
3)

Označení závodu: (4)

:Trasa byla dobře značená a nebyl problém s rychlejším během až na
                                              výjimky.
4)

Obtížnost závodu: (3)


5)

Pocit ze závodu: (3)

:Závod doporučuji a určitě si dalšího beasta zúčastním .


Spartan race 
Beast Liberec 2017

Ahoj kamarádi


Konečně jsem si udělal čas a mohu popsat své zážitky ze sobotního

Spartan race beast

. Beast se pyšní popisem 20km+ a 34+ překážek. Takže je vám všem jasné, že vzdálenost i počet překáže byl větší. Překážky jsem nějak nepočítal, ale hodinky mi ukázali nějakých 27,65km a převýšení 1863m (fenix5). Co jsem koukal na diskuze, celkem to sedělo i s ostatními. Odkaz na záznam v aplikaci STRAVA

No ale k samotnému dni závodu


Ubytování na závody moc neřeším, pokud se tedy nejedná o vícedenní závod. Takže i cesta do Liberce mě donutila si nastavit budíček na 4:30 ráno. A v 5:50 jsem už byl na Kladně, kde jsem nabíral dalšího spolu závodníka z týmu SRTG Kladno. Waze mi ukazoval dobu dojezdu do areálu na 7:40. Za normálních okolností je to super čas na přípravu do startovního módu (registrace, uklidit bágly, malá rozcvička). Bohužel během mé registrace vznikla chyba v matrixu a moje vlna z původních 8:45 spadla na 9:30. Naštěstí díky pohotovému šéfovi SRTG Kladno se vše vyjasnilo, ale pro mě to znamenalo si vystát další velkou frontu na přeregistrování. Což krásnou pohodovou přípravu změnilo na krátkou a rychlou přípravu :).

Osobně jsem byl celkem vytočen za co všechno se na spartan race platí. To že startovné není za hubičku, už je známé. Ale upřímně jsem zažil první závod, kde jsem platil parkovné a ještě za úschovnu.

Protože jsem si šel užít hlavně závod, tak jsem tuto věc hodil za hlavu a přestal na to myslet. Po pár minutách co jsem si lehce pobíhal po areálu, jsem na celou záležitost „zapomněl“ a přemýšlel jsem, jakou taktiku budu volit.
Beasta jsem nikdy neběžel a tak jsem nevěděl co mohu čekat, což mám i nemám rád. Proto jsem se rozhodl, že celý závod pojedu na pohodové tempo, s cílem doběhnou do pěti hodin.
Na hodinkách se mi ukázalo nějakých 8:30 a už slyším organizátora, jak nás volá na rozcvičku. Na rozcvičky chodím vždycky, tak i teď jsem neudělal výjimku. Po rozcvičce nás čekala „nultá“ překážka a to překonat stěnu do koridoru. Pomalu koukám po lidech a všímám si porušení pravidel a to co se týče vody, tedy spousta lidí neměla nic. Osobně jsem také chtěl běžet na „prázdno“, ale respektuji pravidla a vzal jsem si tedy sebou camelbak.

Jako každý závod hodnotím v několika bodech.

Hodnocení probíhá na škále od 1 do 5 (5 = nejlepší)
Honza si nás vzal ještě v koridoru trošku do rukou s takovou lehkou rozcvičkou. Dále nám zopakoval základní pravidla plus zdůrazňoval dodržování pokynů dobrovolníků a nešizení burpees.

                   Všichni jsme to potvrdili spartansky „AROO“.


START


Jak jsem psal víše, zvolil jsem průměrné tempo, které mě hodilo cca do první poloviny SRTG vlny. Po pár překážkách jsem se dostával spíše k té první třetině vlny, což mě docela mile překvapilo. Běželo se mi hezky a překážky se plnili celkem snadno. Tedy dokud nepřišla voda. Osobně vím, že plavání je moje jedna ze slabých stránek a vždy tu hodně ztratím. No a když jsem do ní „skočil“ myslím, že jsem ztratil víc než čas :D. Voda byla studená a musel jsem se hodně soustředit na dýchání, abych nezačal nějak „zmatkovat“. Po uplavání prvních cca 80 - 100m, jsme se měli naučit náš memory (5E55B4HE) a plavat zpět. No jak jsem psal, zde jsem hodně ztratil a hodně členů mého týmu mě přeplavalo. Další překážka, kde hodně lidí dělalo burpees bylo Áčko. Pro mě to je jedna z těch lehčích překážek a s tím jsem k ní přibíhal, ale když jsem viděl tu burpees zónu trošku jsem znejistil. Borec přede mnou měl stejný pocity a těsně na vrcholku mu to uklouzlo a spadl. V tu chvíli mi bylo jasné, že se nesmím unáhlit a jít na překážku s rozvahou ….. žádný trest 3:) .

Prvních mých 30 burpees bylo asi jako u většiny lidí oštěp. Zde jsem se rozčílil, když jsem šel s láskou dělat burpees a chtěl jsem si sundat camelbak. Dobrovolník ihned řekl, že musím s ním. Normálně by mě to nevadilo, ale když vedle mě bylo asi 6 borců, kteří neměli nic na zádech, protože nedodrželi pravidla a nevzali si povinnou výbavu. Jsem se ptal: a oni jako mohou bez báglu? Odpověď od dobrovolníka byla: Byla to tvoje volba si to vzít, nikdo tě nenutil a teď s tím budeš dělat burpees. Samozřejmě jsem tak učinil, ale ať spartan race tento problém nějak řeší. Tresty pro ty co nedodržují povinnou výbavu, nebo jí na Beasta změnit.

Další trestný burpees byla kláda, prostě mě příroda nevybavila balančními schopnostmi. Ale jelikož burpees trénuji každý den, celkem rychle plním tresty i s batohem na zádech.
Pomalu předbíhám další a další lidi. Následovalo dalších pár překážek a hurá běh k Ještědu. Na rovinkách jsem si držel svojí rychlost a podařilo se mi pár běžců i předběhnout. Pak následovali kopečky, kde si troufám říct, naháním cenné vteřiny a pomalu jsem se prodíral přes další závodníky. Bohužel tyto cenné vteřiny vždy ztrácím při se běhu. Kde mi dělá problém pustit se na „volno běh“.
Po seběhnutí dolu jsme si dali hezky shody, kde byl celkem problém někoho předběhnout, z důvodu úzkého schodiště a velkého štrůdlu lidí před sebou. Proto jsem musel rezignovat a jít pomalu s davem.

Po schodech na nás čekaly pytle s krásným výstupem na … ani nevím, jestli to byla sjezdovka, nebo jen „kolmý kopec“ :).
Nějak jsem o ničem nepřemýšlel, hodil si pytel na ramena a šel. Bohužel pár „inteligentních“ závodníku se klidně zastavili, aniž by uhnuli trochu stranou a uvolnili cestu ostatním, kteří chtěli ještě jít. Musel jsem s pytlem předbíhat lidi v kopřivách nevyšlapaných cestách a když jsem je slušně poprosil, aby šli stranou, abych mohl projít naštvaně odsekly.

Pro vás, kteří si hodili pytle na cestu, sedli si na ně a kochali se výhledem.
Uvědomte si, že jeden člověk, který si takhle ustele, zabrání nebo dost stíží cestu dalším závodníkům. Bylo by moudré se takhle kochat mimo závodní/vyšlapanou cestu. Děkuji

Po odhození pytle jsem si připadal jak ptáček, který může létat, ale místo létání jsem se rozeběhl dále po trati. Pomalu jsme se vraceli do areálu a tedy se blížili k cíli. Poslední překážku, kterou chci zmínit jsou kýble se štěrkem. Tohle je pro mě asi nejhorší překážka vůbec. Obdivuji borce, kteří to dali na jeden zátah s řádně plným kýblem. Já musel stavit snad každých 10 metrů. A ještě teď cítím bederní část zad. Pokud znáte nějaký fígl jak tuto překážku (podle pravidel) zdolat budu rád za každou radu.

No pak už byl jen doběh do cíle a užívání si po závodní euforie.

Závěr


Beast v Liberci se mi moc líbil a těším se na příští rok. Jen s tím, že už se pokusím běžet na čas a svůj současný čas 4:41 zlepšit aspoň o půl hodinky.  Bohužel co se mi nelíbilo, bylo porušování a nedodržování pravidel. To sice není vina Spartan race, ani nevím jak by proti tomu mohl bojovat, ale lidi proboha to vám to stojí za to si zaplatit tak drahé startovné a ještě podvádět? To vás nehryže svědomí, že medaili, kterou máte na krku, jste si nezasloužili? Čím více jsou tyto závody rozšířené tak tím víc na ně chodí lidi, kteří nejsou srdcem sportovci, ale je pro ně důležitější vytvoření selfi s medailí.